BYL...

Byl hněv to Boží. Jasně dnes to cítím,

že na úroveň Jeho jsem Tě kladla,

jak na podstavec modlu, že mým žitím

jak bohyně v mém srdci láska vládla.

Já věnčila ji vavřínem a kvítím,

leč zranila se vosí o žihadla,

tu poznala jsem, že se dolů řítím,

na tvrdou zem jsem s modrých oblak padla.

Jak pohanka jsem uctívala Tebe,

mým sluncem byl jsi, modrý azur nebe

bych pro Tvůj úsměv ráda byla snesla.

A teď jsem sama, propast zeje bezdná,

jsem jak ten lodník, který ztratil vesla,

kol moře hučí, noc je nedohledná.