BYL JEDNOU...

Byl jednou jeden král,

ten sličnou dceru měl,

však úsměv na rtech princezny

král nikdy neviděl.

Půl království a princeznu

sliboval marně tomu,

kdo úsměv vrátí na rty jí,

klid královskému domu.

Až jednou, jaro bylo už

a modravý byl vzduch,

na šalmaj pastýř v stráni hrál

a byl jak mladý bůh.

Byl jednou jeden starý král –

princezna krásný snila sen

za jarních nocí modravých,

a ve snu pak se usmívala jen.