Byl jednou král a hezkou dceru měl,

Byl jednou král a hezkou dceru měl,

jako oko v hlavě střežil ji v zámku ze zlata.

Večer do okolí její zoufalý zpěv zněl,

i přicházeli rytíři a knížata,

než každý odvážlivec před branou zkameněl.

Na té bráně ježibaba čáry kula

s očima, jež hořely jak smola –

a marně princeznin zpěv spásu volá,

tři století tak uplynula.

Hloupý Honza ze Lhoty šel světem,

na babu nekouk ani, šel dál,

a čáry spadly v zámku kletém.

Hoj má zem, má princezno, hoj můj ty lide,

kdo tě uchrání, kdo zlomí tvrdý hradu val?

Čekejme, až Hloupý Honza přijde!