Byl jsem mlad a srdce bylo vroucí;

Byl jsem mlad a srdce bylo vroucí;

Plápolala citů korouhev

Rozchvívaná krásou sličných děv,

A hruď chtěla na věky jim tlouci.

Loučilo se se dnem slunko mroucí,

Ronila se manna s květných dřev,

Poklimoval sladký ptactva zpěv,

A já šel jsem s děvou krásy stkvoucí.

S ní jsem nešel; zdaleka jsem kráčel,

Jí se dotknouť jsem se neosmělil,

Avšak všechen jsem se roztetelil.

Vina-liž to? I z té jsem se svláčel,

Když jsem dal se Christu Pánu v službu,

A vzal církev v jednu choť a družbu.