Byl máj...

Byl máj a láska všude kvetla,

a slavík písně pěl,

a mladým listím, květy, travou

dech jarní lehce chvěl.

A z duše lidské zněly zpěvy

jak jásot mořských vln,

a celý svět byl s nebem hvězdným

jen samou láskou pln.

A se rtů lidských k bohu znělo,

by dal jim v písních žít,

a květům nedal vadnout nikdy,

by laur z nich mohli vít;

By nedal slunci nikdy zajít,

a mořím nedal hřmít,

a nechal duši lidskou v jaře

se nekonečném stkvít!

Než místo jara přišla zima,

a každý v pláč se dal,

neb vichr květy, lásku, písně

pod bílé sněhy svál!...