Byl první máj – a přec sněhu vrkoče bílé

Byl první máj – a přec sněhu vrkoče bílé

stlaly bělostné lůžko na vlhkou zem.

Byl první máj – já cítil v plné síle,

jak se v okno žene, pokojem,

jak mi v srdci řádí rozpustile.

Já vyhlednul jsem v kraj:

tam zeleň se střídala s barvou sivou,

sníh tál – a srdce mi skočilo radostí divou,

byl první máj!

Struny se staré rozjásaly zas,

slunko se chechtlo, a celý kraj se zlatil.

Byl první máj, byl lásky čas.

Hraj si, ty staré srdce, děcko, hraj! –

Já poznal v tu chvíli, co jsem ztratil.

Byl – někdy dávno – první máj!