BYL PRVNÍ MÁJ...

Bylo to ráno velebné a krásné,

když jsem Tě prvně potkal, rozmilá!

Tenkráte měla’s bílý šat a kvítí ve vlasech;

Tvá šije bělostná se v slunci koupala...

Bylo to v máji, v přírodě a z rána,

v mých ňadrech rozpučel květ lásky poprvé.

Tenkráte jsme se sešli. Pak přišel podzimek.

Po jaře nádherném a létě plném vnad

šel podzimek tak sichravý – byl listopad.

V kobce žalářní mou byla’s společnicí,

u mého lože jsi stávala, když jsem byl v nemocnici,

a když pak přátelé pryč odešli, Ty jsi mě těšila!

O, naděje, Tolik duší k Tobě plá,

z úst milionů dnes to zní: O, naděje!

Veď, milko má, v před národy ku cílům vytčeným:

neb snáz se bojuje, když v srdci NADĚJE!