BYL ŘÍJEN UŽ...

Byl říjen už, jenž neměl tepla více,

zvuk trudný měla slova zvolená,

dva koně stáli u kovárny, sníce

se svislou hlavou mezi kolena.

Zpěv rohu z pastvy mlhavý a kusý

ze strašné dálky blíže zdál se jít,

a tiše plouly na potoce husy,

kde tajemně se zřely zrcadlit.

A těžko říct, kam útěcha se děla

a radost, jaká vůbec byla-li!

Strach odporný jde z chorobného těla

a úzko rtům, že kdys je líbaly.