Byl srpek zlatý.

Byl srpek zlatý, uzounký a milý,

plul čistý ve tmě nebes nad Petřín,

snad oba vyvolal nás v stejnou chvíli,

že zjevil se mi zde tvůj drahý stín.

Tak blízko šli jsme tehdá proti sobě

a mimo sebe zas, jak velí svět,

a srpek svítil v neskonalé zdobě

jak noci čarodějný amulet.

Tys podíval se vroucně do mých očí,

čar měsíčný v nich byl i slunce moc,

viď, srdce chvěje se, když noha kročí

v tu tichou, vlídnou, dojímavou noc!

A z řeky mlhy lem se nesl bílý,

jak k rouchu temna čistý hermelín,

byl srpek zlatý, uzounký a milý,

když zmizel v šeru kdes tvůj drahý stín.