Byl šťasten jsem...

Byl šťasten jsem, Ieč snil jsem pouze,

na místě růží blín mi vzrost’,

mé naději a mojí touze

jen hrozná zbyla skutečnosť.

Vše zašlo jako niva v mlze,

ten tam mé duše luzný květ,

mé oko v stálé tone slze,

a skráně tíží půl sta let.

Bůh dvakrát ráje neodmýká

těm, jež z nich vyhnal v bědstva směs,

má duše jako dítě vzlyká,

když v bouři probloudilo les. –