Byl život náš...

Má milá věř, o věř jen, moje sladké dítě,

že jsi můj celý svět, že věrně miluji Tě;

když dnes či zítra smrt mě bledá k zemi sklátí,

má duše drahá, viď, že budeš vzpomínati?...

Máš tolik vzpomínek o vzácných srdcí plání

a tichých nadějí, o lásky šepotání,

o kráse v pohledu, spříznění v záři bílé

od prvních setkání až v moje slední chvíle.

Máš tolik vzpomínek jak čisté zlato ryzí

na teplá obětí, jež duši nevymizí,

na záře zašlých dnů, jež osud klad nám v dlaně,

kdy, srdcem bohati, jsme šli tak odhodlaně.

Máš tolik vzpomínek na tichá noci šera,

kdy zpívala nám krví čistá píseň sterá

o čarných zahradách, kde věčná slunce plají...

Bylť celý život náš jen láskou, snem a bájí.

Má duše drahá, viď, že budeš vzpomínati,

když dnes či zítra smrt mě bledá k zemi sklátí?...

že jsi můj celý svět, že věrně miluji Tě,

má milá, věř, o věř jen, moje sladké dítě.