Byla studnicí, z ní prýštěla

Byla studnicí, z ní prýštěla

života láva,

z ní napájela se lačná stáda

mužů vzpřímených i shrbených,

oasa uprostřed pouště.

Byla hrobem, kam květ města

chodil pochovávat semena svá

svadlý se vraceje,

kámen v zeleném poli.

Byla žhavým ohněm,

který pálil a nehojil,

řečištěm vysechlým žárem léta,

v němž prameny mladé

v písku se hltavém ztrácely –

Plaňka o samotě, kam se slétají ptáci!