Bylas v mém náručí chtivá a žhavá

Bylas v mém náručí chtivá a žhavá

a blažená,

na prsou dlela mi milá tvá hlava,

tak blízká a vzdálená.

Smutek můj odvanut pocitem radosti

z dálky se díval na hru našich rtů –

a přece jsem srdce tep počítal s úzkostí,

zda-li se v chvění tom dopočtu,

že budeš má.

Ženo a hádanko chladná a žhavá,

uhádnout nemohu,

živou-li bytost či mátohu

k prsům svým tisknu,

živa či mrtva se vzdává mně láska tvá?

Skryj se mi za ňadra jak ptáče do keře,

proč se tak chvěješ a mateš?

Včerejška zapomeň, přitul se v důvěře.

Čím jsem ti ublížil, čím jsem tě roztesknil?

Nemluvíš, jenom se díváš,

v dálce jak bys byla na sto mil,

píseň si neznámou zpíváš.

Pohádko, hádanko, mlčí tvůj zrak i ret,

pověz mi, neteskni, kterak tě zadržet?