Bylo to v den – zapomněl jsem již –

Bylo to v den – zapomněl jsem již –

na loži jsem tenkrát ležel chorý,

na prsou mých dusila mě tíž

a dech můj sporý

šeptal kol: on zemře, uvidíš!

A náhle bílá sedla ke mně paní.

tak vnadná, vábivá, až vášeň těla

drápy ji smělými uchvátit chtěla,

já strh ji k sobě a se kochal na ní.

Nemluvila, však já z očí čet

jí věci divné z jiného jsem světa

a med jsem včelou ssál a do dna prázdnil květ.

Ten den já století jsem prožil čtvrt

a poznal mnoho, chvíle zlá a kletá –

to byla Smrt.