BÝT BÁSNÍKEM...

Být básníkem těch slavných Rozednění,

jež náhle vzplála v hloubi lidských niter,

těch požárů a ohňů zapálení,

jež s vrchů Ducha do mlh Jitra bleskly.

Být básníkem těch ducha Obrození,

tak náhlých jako zašlehnutí blesku,

v němž Jahve nepřestává dosud mluvit

své slovo srozumitelné jen Věštcům.

V ta nitra sestoupit jak v propast moře,

v ty výsosti se zvednout silou obří

a proniknout v taj srdcí Vyvolených

a rozumět jich ekstasím tak sladkým.

Jich zornic zapálených božské řeči

a pohybům rtů němých blahou hrůzou;

té rozkoši, jež v trýzni těla šílí,

a křeči divoké, jež Hmotu kruší;

Však duši křídla dá a otevírá

v hloub nebe průhledy všem uzamčené;

v jich vise nádherné zřít, jež v pláň žití,

jak fata morgana v poušť, zapadají.

Jich srdce zrcadla jsou, obraz Boží

kam jako do vln slunce obráží se;

toť věčné splynutí je v žhoucím citu,

toť Boha sblížení je vroucím v objímání.

Být básníkem těch mučeníků Lásky,

jichž píseň s archandělů chóry splývá;

jich hymny v struny citů zachycovat,

jich plamenem své nitro zapalovat!