Být filosofem.

Být filosofem – ne, to všecko není,

vše zdeptat, změřit, shrnout v jedno, zvážit,

po příčině a důvodech jen bažit,

a v resignace jho své spoutat snění;

noc stejně cenit jako úsvit denní,

a slupkou všeho ku jádru se snažit,

chtít pravdy objevem jen sebe blažit,

a klidně zřít pak v druhých zápasení;

mít srdce velké – ale jako kámen,

jak básník dí, jenž udeřen však bolí,

toť lidské moudrosti je podstať pravá.

Být spráhlá sopka – a přec trysknout v plamen,

být vyschlá hrouda – a nést svlačec v poli,

jenž každému rád číšku rosy dává.