Byť jenom skrovný byl náš pluk,

Byť jenom skrovný byl náš pluk,

v něm božská síla plane

a třeba nevítězí hned,

přec v boji neustane.

Rek mnohý marně zahyne

a mnohé kruté stony

zakalí ještě nebes tvář,

než den ohlásí zvony.

Však osud nepočítá hlav

a štěstí s duchem chodí

a bujná sláva ráda se

popelem hrobním brodí.

Nuž, bratří, k dílu! Bídník ten,

kdo chvíli marně prodlí,

již strojte z jisker plameny,

a staří – ať se modlí!