Bývalému příteli.

Zda-li máš ty chvíle též,

kdy mé jméno nalezneš

v knize veršů s tvojím spjaté?

Co nám bylo velké, svaté,

dnes je všecko sen a lež!

Čí to vina – nevím sám.

Život, poutník – neví kam;

člověk potud šelma krotká,

nežli horší šelmu potká,

všem se dělo tak – i nám.

Jiné cesty, jiný cíl.

Bohoslužba – kratochvíl,

rub a líc jsou na penízi,

co tvým bylo, dnes ti cizí,

nevíš ani, proč jsi žil.

Jedno ale čeká – hrob.

Zapomnění bez všech stop.

Jen co s námi tenkrát žilo,

v skutku velké, svaté bylo,

nečti víc a nepochop!