BÝVÁVALO, BÝVÁVALO.

Bývávalo, bývávalo

jako v tanci,

cep-li zdvihli a jím švihli

naši Janci.

Jiskřilo se v jednom roji

z jejich dlaní,

mezi klasy také ďasi

vyklepaní.

Táhli křivi, pomláceni

do předpeklí,

a Hanáci po té práci

vdolky pekli.

Bývávalo, už tak není.

A co páší?

Pod chomoutem prodali se

satanáši.

Čtyři koně na záhoně,

až se práší.

Komu patří, milí bratři?

Satanáši.

Rozbíhá se do široka

řada lánů.

Komu patří, milí bratři?

Témuž pánu.

Chodí sedlák po záhumní,

kleje vztekle:

u sta hromů, dal jsem tomu –

vše je v pekle! –

Bývávalo, bude zase,

Janku, jářku.

Znáš svou sílu, nuže k dílu,

konec nářku!

Brzo-li pak pěkně v tanci

švihlým cepem

z plných klásků cizí chásku

zpovyklepem!

Brzo-li pak, já řku, Janku,

tak to svedem,

bys tu vaši suchou kaši

měl též s medem!