byvší člověk

venkove, lese, louko a zvěři,

kdo si to čistí, čechrá své peří

na vašich stezkách s vůní a snem?

člověk ten byvší znova se hýbá,

pohledem vděčným všecko tu líbá,

odložil smrt a vyrazil dnem.

v páchnoucím městě zelenáč chlastá,

metafysicky spanile žvastá,

zmatek svůj halí záhadou slov.

člověk však byvší prochází se tu,

zvrácenému se chichotá světu

a chce si počkat na čistý kov.

tam na výsluní řečníci buší

v ohebnou páteř, do planých duší,

tam na výsluní kraluje lež.

v závětří lesů na pravém slunci

člověk ten byvší chrání si unci

pravdy a cti, svou ozimní rež.

přezimující osetá pole

nahoře dole, nahoře dole

skrývají sklizeň pro sytý čas.

a byvší člověk přezimující,

lukami, lesem kobrtající,

budoucnost větří, nehluchý klas.