CABOTIN. (I.)

Jsem suchý patron zdvořilý,

v čas galantní mám frási,

cynický úsměv zlotřilý

se rtů mých neodchází.

Anekdot laxních kluzký spád

mám pohotově vždycky,

znám diskretně se usmívat

a mluvit ironicky.

Když žádá toho společnost,

já hovor vedu mělký,

galantní časem svedu toast

na zdraví hostitelky.

Já divadelní klípky znám

a nic mne tajno není,

a pro poměry našich dam

mám ctnostné rozhořčení.

Jsem garçon značně vyžilý.

Už neláká mne žena,

a rád, až den se nachýlí,

dám za stotisíc věna,

ba i za skrovnou apanáž

svou svobodu a jméno.

Snad zdá se, že to renommage –

budiž mi odpuštěno...