CABOTIN. (II.)

A bude zase karneval

a plesy na Žofíně.

A jako loni, letos dál

se budu dívat líně

svým monoklem a v koutku kdes

své hltat papirosy,

jak kolem bujně víří ples

a fraků černé šosy

se v pirouettách vznášejí

kol krasotinek bílých.

Já poslouchám tu raději

hlas garde roztomilých.

Sto poklon rozdám bezvadných,

kde chtěl bych nudou zívat.

Sto rukou stisknu lhostejných,

kde chtěl bych ve tvář plivat.

Pak nechám dobré matinky

nad párky v kole bdíti

a půjdu mezi papínky

se dolů posaditi,

na špatné pivo láteřit,

na naše politiky. –

Můj bože, musí-li to být,

i za tohle měj díky!