CABOTIN. (III.)

Já vlasy dal si ostříhat,

– už popel není v modě –

ctím lidský a ctím božský řád

a žiji s každým v shodě.

Já nechal nočních toulek svých,

nedráždím policii.

Pět piji denně plzeňských

a bohabojně žiji.

Já všech svých pletek nechal být,

když vlasy kvapem řidnou.

Už manželství neruším klid

a cestou kráčím klidnou.

Mé staré verše nemravné,

dík bohu, vyprodány.

Teď sotva už mne napadne

mít literární plány.

Jsem suchý patron zdvořilý,

v čas galantní mám frási.

Cynický úsměv zlotřilý

se rtů mých neodchází.

Jsem roztomilý cabotin,

jenž časem potlesk klidí.

A zoufalý můj pláč a sten –

ten nikdo neuvidí...