Caesar Borgia.

On poznal každou rozkoš lásky,

on poznal každý viny hlod

a cítil osten první vrásky,

jak zvolna v tvář se jemu vbod’.

I podíval se do zrcadla –

Ó krásný muž byl posavad!

Ač duše dávno schřadla, svadla

a v srdci sníh a led a chlad.

Dnes divno, večer bez programu.

Jak moh’ tak hloupě počítat,

neuzří žádnou s maskou dámu

u dveří ložnice své stát.

I páže, hoch ten kučeravý,

si dovolenou pro dnes vzal,

a městem bloudit do únavy

bez cíle, nač – a co pak dál?

Ó dlouhá chvíle! Vousem rusým

své bílé prsty zvolna táh’:

Co jiných život? Já žít musím –

a ku fiole s jedem sáh’.

Dnes divně naladěn je k všemu,

i dobrým z nudy byl by hned;

psu, jenž se v lásce tulil k němu,

pod kůži začal stříkat jed.