ČAJOVNA.

Staněk Čínu v malíku měl,

Japonsko má Hloucha zas

a že době porozuměl,

vybral květy vzácných krás

z Vr-šo-vic i ze Žiž-ko-va –

naučil je dvě tři slova

a když k tomu boudu měl,

hned čajovnu otevřel.

Kiki v pravo, Niki v levo,

dvě „skutečné“ do prostřed

a už z toho jde na jevo,

že jsi v zemi sakur hned –

u černé, u žluté, rudé,

česky domluvíš se všude,

jen když poručíš si čaj

a zazpíváš baj-kaj-laj.

Japonky jsou dívky prosté –

vždyť se v baaru učily,

s každým každá snadno sroste

na dlouho i na chvíli,

podle mince lásku cení

všude ženské pokolení,

bez ní tili – vantili.

Jubilejní obchod tedy

s průmyslem jsou krásný štít,

za nímž láska taví ledy

a zlepšuje apetit.

Proto křivý, jako rovný

zajdi s chutí do čajovny

dálný východ velebit.

Naga – saki, – Čiři – čáry

krajem broskví prý se zvou,

Kiki – Anna, Niki – Máry

nás broskvemi častujou.

Ale zůstat v jejich léči

to je žluté nebezpečí

před tebou i za tebou.

Pamatovat proto třeba

na poslední věci víc –

lepší voda je a chleba

než Japonka z Vršovic.

A když už chceš poznat gejši,

dbej toho, ať nejsou zdejší –

ať jsou aspoň z Čakovic.