Camões.

Zdar, hrdý duchu! Žitím nezdolán

vždy ryzí bohatýr, muž pravý, bdělý,

jak moře velký, jehož valný lán

sám proplul’s jak tvůj Gama ve oceli,

ty’s ukázal, nechť svět je v mdlobě sklán,

nechť rány srdce víc se nezacelí,

lze vzdorovat vždy hrd a nezdeptán,

mřít v chudobě – však zůstat svůj a celý.

Sny věštců, nadšení a obraznost,

to všecko bylo by – jen hrdosť schází,

jen víra v poslání své, pravá ctnost.

Tu učit můž’ jen moře beze hrází,

nechť pahýl ruky třímá duše skvost

nad vlny výš! – Jen tak se v slávu vchází!