Camoes.

„Dál nes mne, vlno, vím, jsi plna zrady,

leč musím dále, pokud pergamenu

má ruka svitky třímá, v slanou pěnu

se neskloní pod lstnými tvými spády.

Víš, koho neseš slepá? Iliady

kdys pěvec slepý slouchal moře stenu,

měl jeho bouř za potlesk davu, cenu

že slávy urval, snil, laur věčně mladý.

V tom neklamal se. Já též neklamu se,

vstříc pluje novým ústrkům a bídě,

jak tebou v pýše velkých, v zhrdě, hnuse.

A přece pluji dál kol příkrých tesů

za hvězdou polární svou cestu řídě,

vždyť nesmrtelnost v svojí pěsti nesu.“