Cannizaro.

Ve slunný jih, kde něhou všecko bují

a rozplývá se v smír a smavé snění,

v hry lásky první vnes’ on zamyšlení

a v žalmů slavný zpěv děl: Pochybuji!

A v jeho písni, v krápníkové sluji,

se střídá noc a ostrý záblesk denní,

a kde se mlha nad propastmi pění,

tam andělové zlatým křídlem plují.

A z moře, jehož zpěv on denně slýchá,

mu v duši hudba, hloubka, světlo padly,

bouř, vichřice i snivá něha tichá.

Má všecky rozmary, jež mořem hrají,

on rhytmy, ono skal se houpe bradly,

to perly v sobě – on zas krásu tají.