CANTATE...!

Ty jasné hlasy, křišťálově čisté

a zanícené jako plameny

se vyrovnají chórům tvým, ó Kriste,

jak výšek odražené ozvěny.

Hruď opojí a srdce okouzlují,

a tvoji bolest sladce konejší

v sen jako při vanutí hrobních thují,

kdo opustili život vezdejší.

Je břímě života ti náhle snazší,

tvůj kříž ti rozzelenal v palmu, viz,

v tvé nitro vyprahlé se rosa snáší,

opojné víno roní žití lis.

Tmy v duši tvé se rázem rozsvítily,

obzory čarovné jsou bližší víc;

ty žiješ světců vytržení chvíli

a svět ti, zdá se, rozplývá se v nic!

I marně zdráháš se sám ve pohnutí

kouzelné síle vroucích emocí,

tvé duše struny hnuly se jak v tknutí

a souzní nejsladší svou vibrací!