Cantus firmus.

Již, druhové, zapějme píseň,

ať zveselí nám se duch!

Pryč chmury a dusivá tíseň!

Pryč chabost a mdloba a plíseň!

Hle, jasní se náš již vzduch –

Kde pravda je, tam je Bůh!

Již, druhové, zapějme píseň,

ať zveselí nám se duch!

Nechť mladost nám zapálí hrudi,

nechť jiskří v nich nebesa!

Duch čistý jen zářný věk vzbudí,

když s rukou se pachtí a trudí,

jak den růžný zaplesá,

noc temnoty setřesa.

Nechť mladost nám zapálí hrudi,

nechť jiskří v nich nebesa!

Posvěť srdce, duchu velký,

jenž jsi vodil naše předky,

vítězstvím je opásal;

ze srdcí jim hradbu tvořil,

kterou duch zlý marně bořil,

před níž svět se otřásal.

Pravdo mocná, nepokorná,

lásko tichá, světotvorná,

vejděte zas v naši hruď!

Učiňte ji zdrojem činů,

posvěcením našich synů –

pevností zas ona buď!

Všech pevností pevnost to jistá:

jen z ní vzejdou rekové.

Nechť svět celý na ni se chystá,

přec vítězná vyjde a čistá,

a v záplavě nachové

k ní vzhlížejí věkové.

Všech pevností pevnost to jistá:

jen z ní vzejdou rekové.

Již, druhové, zapějme píseň,

ať zveselí nám se duch!

Pryč chmury a dusivá tíseň!

Pryč chabost a mdloba a plíseň!

Hle, jasní se náš již vzduch –

Kde pravda je, tam je Bůh!

Již, druhové, zapějme píseň,

ať zveselí nám se duch!