Capilli tui sicut greges caprarum, quae ascenderunt de monte Galaad.

Tam na Galaadské hoře v bujné trávě

se stádo kůzlat pase – milý vzhled!

Já půjdu za nimi v jich stopy sled

a přihlédnu, jak skotačí si hravě.

Ne kůzlata, to milou svoji státi

jsem viděl podál, její kadeř zlatá,

jež stuhou rudou byla svrchu spjata,

si chtěla jenom s vánkem laškovati.

To ani kadeř milky nebyla,

leč její zbožné myšlénky a city,

jež stuha lásky ke mně pojila.

Tam vlnily se, kde Duch Svatý chtěl,

a hrály sobě, v mojem Srdci skryty –

já, dobrý pastýř, nad nimi jsem bděl.