CAR LAZAR.
Spí na Kosově poli car Lazar něm a tich,
jen starý guslar do snů mu hrává na guslích.
– S povrchu země v hrob můj zní nářky jen a pláč –
zas přišel Moslim kletý si pro plen, pro harač?
– Zda víře se zas rouhá i Kristu našemu
a loupí slávské děvy svých k zdobě haremů?
– Zda slzy žen, krev starců dál pije syrá zem
a z dvorců bílých plamen šlehl k nebi požárem?
– Zda naříkají zvony a bijí na poplach –
zda v hrudi junáků mých již zmizel děs a strach?
– Zda k pomstě pozdvihne se již každá z prachu pěst?
Čas, guslare, již přišel, teď k boji vstáti jest!
Leč guslar vrtí hlavou: – Můj care, spi jen dál,
jest slabost v hrudi mužů a v srdci zmije – žal.
– Noc hluchá – nevzplál ještě nám spásy červánek.
A k spánku položil se zas v hrobě mrtvý rek.
Půl tisíce let zašlo. Car Lazar zdvihl se zas:
– Guslare, kletba věků již prchla, k činům čas!
– Balkánem hučí bouře, blesk ryje čela hor,
a v duši slávských mužů zas hárá síla, vzdor!
– Dej v polnice hřmít – dost již vrah slávskou krví syt –
kdo miluje svůj domov, spěj dávnou křivdu mstít!
– A zvěstuj skalním orlům nad chlumy Cetyně:
V let, křídla vzduje, Skadar vás vítá v nížině!
– A Srědec starodávný kde strmý: Ztište bol,
však Lozengrad vás zdraví a přijme Drinopol!
– A Bělehrad kde shlíží tich v proudy Dunaje:
Udeřte v bubny, slávy zas prapor zavlaje!
– Ať ve vašem již srdci hrdinství vzplane žár,
na poli na Kosově vás čeká Lazar car!
– A jako rány hromů ať rány vašich střel,
a muže každé rámě buď tvrdší nad ocel.
– Kde krok váš stane, navždy nepřátel zdrťte pych,
jak stádo bravu žeňte roj vrahů sveřepých!
– Již k moci nepovstanou, jich síla – pustý troud,
svobody blízká zoře, již splněn dějin soud!
– A s chrámů Sofie až vstříc blýskne svatý kříž –
car Lazar v hrob zas vejde a nevzbudí se již.