CARETTO MARCHEZ DI GRANA.

Caretto Marchese di Grana

vžebral se do Čech kdys z rána,

byl Ferdinandův generál,

leč, kde byl boj, tam jít se bál,

aby jej nestihla rána,

Caretto Marchese di Grana.

Caretto Marchese di Grana,

chlap uměl dělati pána,

voj přední vždy jen vodil rád,

to proto, že moh’ první brát,

domů pak snášet jak vrána,

Caretto Marchese di Grana.

Ze žoldu si nechával půli,

za to měl voják vždy vůli,

že mohl všecko všudy vzít,

čeho si nepřál plenem mít

zlosyn, všech podlostí schrána,

Caretto Marchese di Grana.

A ve Vídni pobádal k spěchu

s vražděním odbojných Čechů,

jen aby po mrtvých psí host,

obdržel darem statků dost,

jež stihla katova rána,

Caretto Marchese di Grana.

Lid vydíral, hanba že říci,

zrak supí hořel mu v líci;

spatřil-li dukát, dostal křeč

a na Valdštýna utkal léč,

bylť náhončím Lämmermanna

Caretto Marchese di Grana.

Když Valdštýn Buttlerem byl sklát,

do Vídně pospíchal zprávu dát,

aby císař vesel byl a rád,

že vůdce probodnut dvacetkrát;

za to hned odměna dána

Carettu Marchesi di Grana.

Hubil nás, mořil a týral,

co se kde dalo, vše sbíral,

na žoldu vojsk svých spořil,

jen aby žoldák víc mořil

zemi, jíž odzváněl hrana

Caretto Marchese di Grana.