ČARODĚJKA.

Moje krásné dítě

čarovalo skrytě,

kol a kolem rozkládalo

kouzelné své sítě.

Kdo jen do nich vkročí,

hned mu přejdou oči,

celý svět se do kolečka,

do kola s ním točí.

Já nešťastný – běda,

pokoj mně to nedá,

a mé srdce těch sítí se

marně sprostit hledá.

Čarodějko milá,

kéž bys dobrá byla!

Znič mne hned, by duše má se

dlouho netrápila!

Já, sirota malá,

že jsem čarovala?

Což jsem kdy očima svýma

po kom házívala?

Kdo to řekl z lidí,

ať se z duše stydí!

Já že jsem ti udělala?

Však mne Pánbůh vidí!

A ty, hochu mladý,

poslechni mé rady,

pomodli se otčenášek –

to pomůže všady.

Proti čarování

lék znám – milování.

Já tě zase odčaruju –

přijď k nám po klekání!