Čarodějnický učedlník
Posléz jednou kouzedlníku
Událo se z domu jíti!
Nyní bude učedlníku
Duchy jeho k vůli míti;
Slovo mistra všaké,
Zvyk i skutky znám,
Mocí duchů také
Čáry udělám.
Skoky, skoky
Ku potoku!
Vědro k boku!
Aby vody
Valným, plným tekly tokem,
V koupel daly hojné brody.
Nyní pojď sem, starý chvoste!
Za pacholka byl jsi dlouho;
Vezmi na se ruby prosté,
Buď mi k vůli věrný slouho!
V hoře nasaď hlavu,
Dole nohy měj!
Běhej, co jsi v stavu,
Vody nalévej!
Skoky, skoky
Ku potoku!
Vědro k boku!
Aby vody
Valným, plným tekly tokem,
V koupel daly hojné brody.
Věru, hleďte! dolů spěchá
Ku potoku, hony skoky!
Zase zpět co šipka jechá,
A tu lije rúčí toky!
Již i po dvakráte!
Jak to natíká!
Ještě jedenkráte,
Stoudev přetíká!
Chvoste, chvoste,
Dosti moku!
Ani kroku
Nejdi znova!
Běda, běda, ach pomozte!
Zapomněl jsem toho slova!
Slova, kterým konečně se
V prvním jeví stavu prostém.
Ach! zas běží, vodu nese,
Kéž pak bude starým chvostem!
Vždycky opět vleče
Vědrem nový brod;
Ach již na mne teče
Příval hrozných vod!
Nelze dlouho
Toho snésti,
Chci tě v pěsti
Chvatiť chlape,
Ach, nastojte, ó zlá touho!
Jak se supí, jak se sápe!
O ty zlostný pekelníku!
Má celý dům ztopen býti?
Nevidíš-li z pokojíku
Proudy valem ven se líti?
Ďásel chvosta míval!
Nechce slova dbáť.
Chvoste, kterýs býval,
Zůstaň jednou stáť.
Předce nechce
Zloboh státi!
Má se káti!
Já ho schvátím,
A to staré dřevo lehce
Širočinou v dvé rozvrátím.
Již ho zase vidím běžeť!
Jak se na tě vrhu míle,
Hned padouchu budeš ležeť; –
Třeskl topor, padlo číle,
Věru dostal notně!
V dvé je kletý chvost!
Jak mi bylo psotně!
Již jsem leku prost.
Běda, běda!
Oba díly.
Zas tu chvíli
Vzhůru vstaly,
Každý z nich co chlap si veda;
Kéž se bozi smilovali!
Oba běží! Co tu vody
Po schodech a pokojíku!
Jaké řeky, jaké brody!
Kde jsi, mistře kouzedlníku?
Ach on právě k tomu.
Mistře, zle je, zle!
Duchů opět z domu
Nepozbudu, hle! –
V koutě stůjte,
Chvosti, chvosti!
Vody dosti.
Má-li díka
Z posluh býti, pozorujte
Jenom mistra kouzedlníka.