Čarovná jabloň.

Jako zasypanou

zřím tě v bílém sněhu,

ale sníh to není,

to jen samou něhu,

samou bílou krásu

Bůh na tebe metá;

s nebes slunné záře

jas na tebe slétá.

Kveteš jako třešně,

větvice jež shýbá,

jak stolistá růže,

když ji něha líbá;

kveteš krásy květem

v jara sladké tuše,

jabloň rozvoněná

v zahradě mé duše.