Čarovný hrad.

Hrad čarovný jsem postavil si kdes

ve krajích noci, šerém na předhoří;

zdiv základy se v hlubém kryjou moři

a cimbuří ční hvězdných do nebes.

Tam poklady jsem všecky sobě snes’:

čím zhrdá svět, co nasbíral jsem v hoři;

a vidin zástupy se z hloubi noří

a s nebe jako hvězdy prší v tes.

Ó moje skutky, touhy, naděje,

sny v žití noci! – Čekám na svítání;

v něm koráb objeví se z peřeje

a světlý stín mou ruku vlídně chopí

a řekne: „Pojď!“– a půjdu bez zdráhání

a hrad můj v moři zmizí beze stopy.