ČAROVNÝ VEČER

Čarovný večer je, tak ticho v lese,

v bezvětří ani lístek nepohne se;

obrysy květů zavily se v stíny

a svěžest vane z orosené hlíny.

Po žáru dne svět živoucí si oddech';

jak modlitba se nese vůně povzdech,

jde mlčení a ticho letním krajem

v zázraku květů, vůně, s krásy tajem.

V těch chvílích snad, kdy stín se s květem laská,

pocítí ještě člověk, co je láska,

v těch chvílích snad, kdy stín uléhá v lesy,

zatouží ještě, ještě zasteskne si

a tíhu osudu na chvíli složí

a půjde krajem šťasten – tulák boží.