CARPE DIEM.

Čas letí, letí – v středu svojich knih

a snů a práce žiješ poustevníkem.

A jaro zvadne, léto je tu mžikem,

jak divíš se, když náhle padá sníh!

Pak marně ptáš se, kdy se k letu zdvih

pták, jenž tu zpíval modrým za šeříkem,

zda pravda je, že kaštan odkvet, víkem

kdy překlopil Čas mladost tvou i tvých.

Sem, děti, ke mně, s čela všecky chmury,

a stranou, knihy, spisy, korrektury,

žel, jak jsem dlouho hradil srdce tím!

Ve vašich očí modru, líček nachu

se stápím celý, vpívám jako v strachu,

že půvab ten už zítra neuzřím...