Carpe diem!

Dnes k Leukonoe Horácova rada

zní mohutněji jako úder zvonu,

když padesátkou trhne život k sklonu,

a smutný, dlouhý stín když ze všad padá.

Dnes lépe ocení se každá vnada,

víc mluví k srdci hudba sladkých tónů,

svět silněj’ dýše každém na záhonu,

víc bolí dnes podzimních vichrů váda.

Za sluncem obrací se toužebněji

zrak lačný, plný života a díků

dnes pevněj’ tiskneš nepříteli ruku;

a tichý, blízký konci v beznaději

dnes Neprchej! bys řekl okamžiku,

byť, co chtěl, nesl, – nenesl by muku.