CARPE DIEM

Tu krásnou chvíli chyť, má duše,

již nese život ve svém kalu,

když ku předu se divě řítí,

a která v bahně zablýskne se, třpytí,

než vír ji odnese zas dál...

Vždyť víš, jak všechno rychle hyne

a s věčným tokem splyne,

co život dal.

Jen rozhlédni se kolem sebe,

jsi v zahradě, kde zrají plody

všech stromů, které žeň již daly,

a každá chvíle také je plod zralý,

jejž třeba trhat včas...

Ten pramen, z něhož štěstí pijem,

tě k sobě zve a „carpe diem“

ti zpívá jeho hlas.

Proč ohlížet se stále zpátky

a budoucnost chtít znáti předem,

když věčnost krásy lze žít v chvíli,

která je zdrojem radosti a síly

a již se nevrátí?

Chceš ptát se, proč tu marně žijem,

když neslyšíš hlas „carpe diem“

v blažené závrati?

Ta sladká kořist, jež tě láká,

se rozplyne a zmizí ti jak přízrak,

když budeš váhat ještě déle...

Jen vztáhni po ní ruku směle,

dokud se nabízí ti, volá vstříc...

Je život jako řeka dravá,

a nevezmeš-li, co ti dává,

pak snad již nedá nic.