Čas, abych splnil, co jsem slíbil,

Čas, abych splnil, co jsem slíbil,

se blíží denně víc a víc,

teď ptám se, zda jsem nepochybil,

v lesk patře vašich zřítelnic?

Vím, to se slíbí snadně, rychle,

kdy líčka žhnou a hoří zrak,

však pozděj praví srdce ztichlé:

„I drápkem chycen, jat jest pták.“

Co dělat? – Slovo slibu platí,

ty krásné oči čekají,

ba zvědavosti ve závrati

se ani odbýt nedají.

Neb vědí, – slovo splnit musím,

a že je splním, to ví bůh!

ač banální si frázi hnusím,

chci dvorně zaplatit svůj dluh.

Tož konstatuji vlídnost vaši,

i ňader bujné zvlnění,

i pohled, pod ním srdce raší,

zas v nové citů vzkypění...

A lituji jen, že jest pozdě!

Vám, sympatická, nedím nic,

neb pták jsem v opuštěném hvozdě,

a noc se blíží víc a víc.