ČAS DOMALOVAL OBRAZ...

Čas domaloval obraz svůj, ó viz:

Vsi vzadu hoří, v popředí pláň holá:

dav prchá přes ni; na tisíc jich volá

o skývu chleba, v tváři bídy rys.

Sta hrobů bez jmen, zapadlých již zpola,

sta mrtvol, k nimž se žravý slétá hmyz;

tu mrchy koní a tam vozů kola,

zde hlava, trup a onde ruka čís’.

Pár překocených trůnů leží v prachu

na spoustě děl; pár válí v krve nachu

se korun, jež se slavně skvěly kdys.

A hromové co doznívají třesky

kdes ještě v dáli, strašná ruka blesky

do mraků nebes píše: Nemesis!