Čas míru.

Dech Jara květem plní stromů snětí,

zdroj teskliv unik’ skále ze zajetí,

a v lidských ňadrech tajemná a svatá

pyl sype Krása citů na poupata.

Vše šťastno zas, vše s úsměvem se budí,

i hněv, jenž seděl v černém koutku hrudi,

sám nepříteli k smíru dává ruku

a odvrhuje šipku z pomsty luku!

Ach, běda duši té, jež bloudí světem

a netuší, že pták se druží s květem

a s temnou skalou zlaté slunce plání

a s vůní zpěv a s ňadry smilování!