ČASOVÁ KONTEMPLACE.

Nač zapírat, že od desíti k pěti

to rapidně jde v naší politice?

Úhorem prázdným mrazný vítr letí,

do neplodných brazd lehá metelice.

„Cos shnilého“ – toť málo: všecko hnije,

rez rozežírá svory v krovech chalup;

z očí se dívá bědná elegie,

jen chytří ještě bezpečně jdou na lup.

Tož jako soli potřebí nám rady,

by úplnou se nestala ta škoda –

Oh, hlavy prozíravé, dohromady!

Vlast na buben! Kdo více za ni podá?