Časová meditace.

Až bude státi člověk na výsluní

své snahy, práce, bojů svých a touhy,

zda bude možno, by měl nepřítele,

by utrácel s ním v boji život dlouhý?

Vždyť nepřítel též bude chtíti pravdu,

on stejnou jak sok veden bude snahou,

jak sok on lidstvu znavenému poutí

chce podat v jiné formě číši s vláhou.

A proto bude-li číš z jeho hlíny

a z křišťálů tvá, jen když kypí v obou

mok chladící; to jedno, kdo dřív podá

tu číši spásy k retům zprahlým mdlobou.

Neb všechněm, po lidstva kdo blahu touží,

vždy v duších týž strom květem různým kvete;

skloň hlavu před tím, kdo ti nepřítelem,

nad lidstvem šťastným vy se obejmete!