Časové sloky.

Únava na nitrech leží.

A touhy bezmocné, plané.

Korrumpovaná srdce

a duše korrumpované.

Kdo energii uspal,

kdo stavbu snů stále boří?

A ničeho už není,

co ještě září a hoří?

Zášť, láska, klad a zápor...

Jak matně světýlko bliká!

– Převezmem’ tedy prapor

od mdlého praporečníka!