ČASOVÉ SLOKY

Ti pojednou zbohatlí loupeží nebo dědictvím,

neb aspoň myšlenkami po velkém rozdílení,

jsou hazardníci, jichž ruce potem spravedlivých

se nikdy nepotily.

A s rozkoší pitomečků v rozhazovačné chvíli

i v mumraji žití když promarní nepočítané jmění,

jim bývá zas těžko klesnout zpět,

a v jedné úrovni octnout se nahým se žebrákem.

Tys jídal ze stříbrných mis.

Tys obrazy koupil, kde předmět jich zhloupnul

i barva i světlo,

ty knihy jsi koupil, jež objevily se brakem,

tím něčím, co přešlo, co dávno kvetlo,

co včera bylo a není dnes.

Sta pokladů vyšeptalých za sebou viz.

Už dnes

po nich nezaštěkne pes.

Uč stále se býti šťastným se žebráky zas,

i před hliněnou mísou, drahý jen jeden obraz měj,

ten nikomu nevydej a k srdci tiskni jej,

a nejmilovanějších z knih si podrž, knihu krás –

leč nepřej si bohatství – mohlo by tě zmařit.

Vkus zbohatlíků neuměl nikdy žít!

Má hromady všeho, má brak,

jenž oslepí smysly, sluch a zrak –

však neumí s pravdou, krásou, se ctí hospodařit.