Castor a Pollux.

Ti v svorném objetí

dnes do snů zakletí

ve lidstva paměti

jak bratři žili;

možná dost nejednou

tou dálkou tajemnou

se přece odchýlili.

Chvilku se ztratili,

brzké však po chvíli

na prahu mohyly

se svorně políbili.

Nad žití ruch a šum

patříce k nebesům

nad záhad, představ tlum

pláti je zříme.

Co kdys je dělilo,

v světlo se vtělilo,

kouzlem nás jíme.

Rozporů usnul had,

kolem je mír a lad,

zříme je plát, jen plát,

jen svítí – víme.