Časy letí jako střely...

„Časy letí jako střely;

před námi juž jiní mřeli,

nu, a po nás budou stále

mříti jiní dál a dále.

Časy letí ostře, chvatně,

den nám dobře, týden špatně;

kéž raděj ty černé hrudy

přikryjou nás se vším všudy.

Proč že, bratko, smutit tedy?

na věčnost pojď na výzvědy,

tamo-li je lépe býti,

k čemu zde mám déle žíti?“

„A komu své zboží dáme?“

Málo máme – nic nemáme,

pomsta-li však něco platí,

dětem hleďme zanechati.